Vývoj československé společnosti v poválečném období zaznamenal výrazný historický přelom v jejích dějinách. Změnily se mocenské vztahy v Evropě, do evropské politiky vstoupily dvě nové velmoci – Sovětský Svaz a Spojené státy, které bojovaly bok po boku za účelem porážky nacistického Německa. Po jeho porážce se ovšem zájmy těchto velmocí stále více rozdělovaly, až vznikly dva protichůdné bloky.

„Pracovala jsem ve velké cestovní kanceláři, kde mne práce nesmírně bavila. Rok 1968 mi dopomohl k tomuto pracovišti, tenkráte byly politické poměry poněkud příznivější a šéf, který mne přijal, mi radil, abych formulář pro kádrové oddělení vyplnila diplomaticky – poté, co jsem mu řekla, že jsem bývalý politický vězeň 50. let. Tak jsem devět let kriminálu prostě zatloukla a psala, že jsem byla v domácnosti… vdaná.“ píše ve svém článku pamětnice Hana Truncová.

V průběhu druhé světové války, zejména po roce 1942 docházelo mezi představiteli československé exilové vlády zastoupené prezidentem dr. Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ vedeným Klementem Gottwaldem k jednáním, na nichž byl projednáván další vývoj Československa po jeho osvobození. Již na těchto jednáních představitelé komunistické strany vyjednávali s cílem získat pro sebe co nejvíce moci, aby se sami mohli ujmout vlády v obnovené republice. Základním předpokladem, mimo jiné, bylo i ovládnutí rezortu vnitra v budoucí československé vládě.  Tento požadavek se komunistům podařilo prosadit při jednáních o složení nové vlády v Moskvě v březnu 1945 a prvním poválečným ministrem vnitra se stal komunista Václav Nosek.

"Pracovní útvary byly mezičlánkem mateřských věznic a různých pracovišť pro národní podniky, které svého času vyplácely vězňům denně jednu korunu čsl., bez pojištění, konkrétně ve Varnsdorfu pouze na nočních směnách pro firmu Elite n.p." píše Hana Truncová ve svém článku o návštěvě Varnsdorfu.

Památník Pankrác s tzv. Pankráckou sekyrárnou - popravčím místem používaným nacistickou okupační správou za druhé světové války, je jedním ze tří pietních míst nacházejících se nyní v areálu pražské pankrácké věznice. Dalšími jsou popraviště za vězeňskou nemocnicí, kde byla v letech 1948-1954 oběšena většina z 234 politických vězňů odsouzených komunistickým režimem, a popravčí cela v suterénu věznice, používaná až do roku 1989.

Vězeňské zařízení Ostrov vzniklo již 1. března 1949. Vězni zde nahrazovali německé válečné zajatce. Stav vězňů se neustále zvyšoval až do amnestie roku 1953. K 30. dubnu 1953 činil počet 16 348 vězňů, po amnestii ze 4. května se snížil o 4035 vězňů.

Komunistický represivní aparát držel politické vězně ve velkém množství věznic a pracovních táborů. Zde jsou informace o vybraných z nich.

Pomocné technické prapory (PTP) byly útvary Československé armády, které v letech 1950-1954 fungovaly pro internaci a převýchovu tzv. politicky nespolehlivých osob a zároveň jako zdroj levné pracovní síly.

V druhé polovině roku 1950 byl z notorické věznice Bory u Plzně odeslán, ve dvou autobusech, transport čítající asi devadesát politických vězňů. Místem určení byla Ilava, věznice na Slovensku, v povodí Váhu...

Kontextuální článek o historii Schönstattského hnutí

Každý dopis z vězení musel projít cenzurou, aby neobsahoval žádné zakázané informace, stížnosti na zacházení nebo pomlouvání komunismu. Cenzor měl pak možnost dopis vůbec neodeslat. Takové dopisy se pak například zachovaly ve vězeňských osobních spisech.

Odpověď Ministerstva spravedlnosti na žádost o milost Drahomíry Svobodové (nyní Stuchlíkové) z roku 1959.

Tábory používaly vlastní systém poukázek.

Stopy těchto časů přežívají dosud v paměti – i když ve Varnsdorfu jsou právě stopy dávno zahlazeny.