Příběhy politických vězňů

Gustav (Augustin) Bubník se narodil 21. listopadu 1928 v Praze. Vyučil se řezníkem, i když jeho pravou životní vášní byl lední hokej. Věnoval se mu od útlého věku. Jako bývalý československý hokejový reprezentant, držitel stříbrné medaile ze ZOH 1948 a mistr světa z roku 1949, byl v roce 1950 odsouzen na 14 let ve vojenském procesu Ing. Modrý a spol. Prošel vyšetřovací vazbou ve smutně proslulém Domečku v Praze na Hradčanech. Byl vězněn v Plzni na Borech, v jáchymovských i příbramských trestaneckých pracovních táborech, na Pankráci i v Ruzyni. V roce 1955 byl omilostněn, ale do reprezentace ani do nejvyšší hokejové soutěže se už vrátit nesměl. V letech 1998–2002 byl poslancem dolní komory Parlamentu ČR.

Bohumil Kulišan se narodil 26. září 1929. V září 1949 utekl do Rakouska, kde ho však policista předal Rusům, kteří ho předali československé StB. Následně byl zařazen do většího procesu s „protistátní skupinou\" a odsouzen na 14 let za velezradu. Byl vězněn ve věznici Pankrác, Plzeň-Bory a v uranových táborech v Jáchymově. Pracoval mimo jiné v drtírně uranové rudy v tzv. „Věži smrti\". Propuštěn byl v roce 1955. Po propuštění byl povolán na vojnu k PTP.

Jozef Kycka se narodil na 23. února 1928 na Slovensku. Jeho otec emigroval ve 30. letech za prací do USA, matce s bratrem se za ním už nepodařilo vycestovat, a tak prožili druhou světovou válku doma na jižním Slovensku. Od roku 1948 pracoval v uranových dolech na Jáchymovsku a Slavkovsku. Jelikož se po nástupu KSČ k moci několikrát sešel s kamarádem z dětství, později zatčeným agentem-chodcem, byl v roce 1952 zatčen. Mladý otec 1,5ročního syna byl odsouzen k 18 letům těžkého žaláře, 10 letům ztráty občanských práv a zabavení veškerého majetku. Fáral mj. ve stejných dolech, kde před uvězněním pracoval jako civilní zaměstnanec. Byl propuštěn v roce 1960 na amnestii. Zemřel v roce 2008.

Pavel Levý se narodil 21. května 1933. Jeho otec měl v Pardubicích obchod s jízdními koly. V polovině 50. let studoval na vysoké škole chemicko-technologické a v roce 1956 se zde podílel na studentském majálesu. Ve stejném roce byl zatčen a odsouzen ke dvěma letům vězení za to, že na akademické půdě odmítl veřejně podpořit násilné potlačení povstání v Maďarsku. Byl vězněn zejména v lágru Bytíz na Příbramsku. Během krátkého zmírnění poměrů koncem 60. let mu bylo umožněno dálkově dokončit vysokou školu a byl rehabilitován. Za normalizace však byla jeho rehabilitace zrušena a musel se vrátit k dělnickým povoláním. Po roce 1989 pomáhal s rehabilitací mnoha dalším politickým vězňům.

Plukovník Rudolf Macek se narodil 13. května 1925 v Náchodě do rodiny bývalého příslušníka československých legií v Rusku. Po druhé světové válce šel ve šlépějích svého otce a roku 1947 absolvoval vysněnou vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Během Vítězného února 1948 byl odstraněn od útvaru na čtyřtýdenní kurz ve Špindlerově mlýně. Po návratu zorganizoval odbojovou skupinu, která se připravovala na možný konflikt Východu se Západem. Její vojenská část byla prozrazena a pět členů bylo postupně pozatýkáno. Rudolf Macek byl zatčen 17. ledna 1950 v Novém Městě nad Váhom ve věku 25 let.

Jan Pospíšil se narodil 13. srpna 1916 v Brně jako druhorozený syn středoškolského profesora. Maturoval ve 30. letech a v roce 1939 nestihl promovat na právnické fakultě v Brně, neboť němečtí okupanti uzavřeli české vysoké školy. Jeho bratra věznili nacisté za účast v odboji, krátce po propuštění zemřel. Po válce nastoupil do Úřadu vlády a později jako osobní tajemník ministra školství Jaroslava Stránského. 24. února 1948 byl propuštěn ze zaměstnání. Pomáhal organizovat ilegální přechody hranic a v roce 1949 byl zatčen, mučen a tvrdě vyslýchán. Za velezradu a špionáž byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Odpracoval více než 11 let v československých věznicích a jáchymovských pracovních táborech. Během vyšetřování ohluchl na levé ucho, následkem ozáření má nedostatek bílých krvinek. Po roce 1989 se angažoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Zemřel v roce 2010.

František Šedivý se narodil 2. července 1927. Jeho otec byl italským legionářem v první světové válce. Německé ohrožení ve třicátých letech, protektorát i druhá světová válka Františka Šedivého formovaly jako československého vlastence. Po druhé světové válce aktivně vystupoval proti komunistické zlovůli, podílel se na převádění osob přes hranice a vytvořil skupinu mladých lidí, která navazovala na Národně socialistickou stranu a připravovala se na konfrontaci s komunistickou mocí. Státní bezpečnost proti nim nasadila agenta provokatéra a 8. května 1952 byl František Šedivý zatčen a později odsouzen na čtrnáct let. Byl vězněn na Mírově a pracoval v několika táborech na Jáchymovsku a na Příbramsku. Propuštěn byl až v roce 1964.