Příběhy pracovníků pomocných technických praporů (PTP)

Václav Kyncl byl už v mládí aktivním sokolem a všestranným sportovcem. Je pamětníkem květnového povstání v Holicích roku 1945. Po smrti prezidenta Beneše zaslal jeho bratr rodině poštou leták, obviňující z jeho smrti komunistickou stranu. Leták se dostal do nepravých rukou a kromě pana Kyncla byli zatčeni i jeho matka (2 roky), bratr (6 let) a kamarád. Václav Kyncl byl odsouzen na šest měsíců vězení (vězněn byl v Chrudimi), v den propuštění byl poslán na několik měsíců do nápravně výchovného tábora v Pardubicích a po propuštění dostal povolávací rozkaz k Pomocným technickým praporům, ve kterých byl nucen sloužit celkem 28 měsíců. Z PTP byl propuštěn v únoru 1953.

Hrabě Zdeněk Sternberg není politický vězeň. Je ukázkovým příkladem pronásledovaného šlechtice, který byl za svůj život několikrát svědkem různě úspěšných politických úkladů o rodový majetek. Ačkoli pomohl řadě lidí nelegálně za hranice, politickému žaláři po roce 1948 unikl. Jeho příběh však s politickou realitou propojil podobně (ne)známý fenomén doby: jako voják sloužil od 1. října 1950 do prosince 1955 pět let u Pomocného technického praporu jako horník na dole.

Miroslav Šlechta se narodil 2. srpna 1928 do rodiny drobného živnostníka – obuvníka. Ještě před druhou světovou válkou se celá jeho rodina přiklonila k Církvi adventistů sedmého dne. V roce 1951 byl odveden na vojnu, kde však chtěl pokračovat ve svěcení soboty. Když odmítl účast na sobotním cvičení, byl vojenským soudem za odmítnutí vojenské povinnosti odsouzen k 18 měsícům vězení. Převážnou část trestu strávil v uranových dolech na Jáchymovsku. V roce 1953 byl propuštěn a záhy obdržel druhý povolávací rozkaz, tentokrát do Pomocných technických praporů. Ve svěcení soboty pokračoval i v PTP, a byl tedy podruhé odsouzen vojenským soudem, tentokrát na 21 měsíců odnětí svobody. Z druhého trestu byl propuštěn 1. listopadu 1955. Mimo Jáchymova (tábory Bratrství, XII, Nikolaj, šachta Eduard) byl vězněn také v Českých Budějovicích, na Borech v Plzni, v Opavě či Brně. Po propuštění se živil jako kopáč a později jako opravář pneumatik. Špatný kádrový profil poznamenal i život jeho rodiny. Jeho manželka Hana byla v roce 1991 spoluzakladatelkou a dlouholetou ředitelkou pardubické neziskové organizace Středisko křesťanské pomoci.