nacházíte se zde:  home  /  příběhy  /  Příběhy politických vězňů  /  Rudolf Macek
 

Přidejte se k nám...

Sledujte nás na Youtube
 

Sdílejte tuto stránku ...

 
 

Obrázky

Rudolf Macek 01
Rudolf Macek 02
Rudolf Macek 03
Rudolf Macek 04
Rudolf Macek 05
Rudolf Macek 06
Rudolf Macek 07
Rudolf Macek 08
Rudolf Macek 09
Rudolf Macek 10
Rudolf Macek 11
Rudolf Macek 12
 
 
Rudolf Macek 01
Foto

Rudolf Macek

Plukovník Rudolf Macek se narodil 13. května 1925 v Náchodě do rodiny bývalého příslušníka československých legií v Rusku, civilním povoláním sklenářského  mistra, jež tragicky zahynul po smrtelném úrazu na stavbě roku 1929. Pan Macek spolu se svým bratrem vyrůstal jen s matkou, společensky uznávanou obchodnicí a sklenářskou mistrovou. Během druhé světové války byl nasazen k německé Technische Nothilfe, kde pomáhal se stavbou protileteckých krytů, zákopů a následně i při odklízení škod po leteckém bombardování Ostravy a Prahy. Po konci války se účastnil odzbrojování německých jednotek. Záhy následoval šlépěje svého otce a roku 1947 absolvoval vysněnou vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Během Vítězného února 1948 byl odstraněn od útvaru na čtyřtýdenní kurz ve Špindlerově mlýně. Po návratu zorganizoval odbojovou skupinu[1], která se připravovala na možný konflikt Východu se Západem. Její vojenská část byla prozrazena a pět členů bylo postupně pozatýkáno. Rudolf Macek byl zatčen 17. ledna 1950 v Novém Městě nad Váhom ve věku 25 let. Během monster procesu v Hradci Králové dne 25. dubna 1950 byl podle zákona číslo 231/1948 odsouzen k 22 letům vězení za velezradu, pobuřování proti republice, zločin vzpoury a podvod. Původně navrhovanému trestu smrti unikl jen díky tomu, že neprozradil civilní část skupiny. K výkonu trestu nastoupil do věznice Pankrác, odkud byl v červenci 1950 převezen do vojenské trestnice v Opavě, kde se tajně připravoval útěk vězňů na Západ, která však skončila vyzrazením. 3. července 1952 byl Rudolf Macek převezen do Leopoldova, kde v nelidských podmínkách a časté korekci strávil 3 roky. Roku 1955 byl spolu s generálem i. m. Josefem Bryksem převezen do Jáchymova na tábor Vykmanov, odkud byli oba na dva měsíce přeřazeni na tábor Svatopluk na Slavkovsku. Pro nedostatek práce pak putovali dál. Generál Bryks na tábor Rovnost, kde zemřel, a Rudolf Macek na příbramský tábor Bytíz, kde strávil dalších 7, 5 let života. V červnu 1962 byl propuštěn na amnestii. V komunistických kriminálech tak strávil celých 12 let. Krátce po svém propuštění se oženil se svou ženou Martou, která na něj čekala po celou dobu veznění. Společně mají jednoho syna. V následujících letech se Rudolf Macek musel živit manuálně. Nejprve byl nucen nastoupit do Rubeny Náchod jako lisovač technické pryže. Od roku 1970 pak pracoval například v kamenolomu. Proti komunistickému režimu se vyhrazoval neustále. Roku 1968 byl předsedou přípravného výboru K231, díky čemuž byl zapsán na černém seznamu „Akce Norbert“. Po revoluci stál u vzniku Konfederace politických vězňů a jako předseda KPV pobočky Náchod aktivně působil do letošního roku. V letech 1993 – 1996 pracoval na Ministerstvu obrany ve vojenské rozvědce. Částečné rehabilitace dosáhl v prosinci 1990, plné rehabilitace pak roku 1994. Dne 1. ledna 1997 udělil prezident ČR, Václav Havel, plukovníku v. v. Rudolfu Mackovi medaili 1. stupně za zásluhy o obranu a bezpečnost státu.

 

 

Já jsem říkal: „Já tady jsem proto, abych pomáhal“, já netoužím po nějaké funkci, ale myslím si, že se musí pomáhat těm, kteří to potřebují.

 

Já trochu toho kumštu umím, tak jsem si namaloval na zeď dřevíčkem hlavu Krista a Matky Boží a mě to pomáhalo obrovsky, víte? To abych neprozradil slovo o těch hoších z Náchoda. Ono to byla víceméně moje záchrana, protože poněvadž kdyby tady ta skupina v Náchodě praskla, tak bych dostal špagát.

 

Nás všech 144 důstojníků odvezli do Leopoldova. Dali nás na samotky a první, co bylo, tak štábní kapitán říká: „Já vás upozorňujem, že odťial to sa dostanete iba nohami vopred“, tím začal Leopoldov.

 

 

Rozhovor s plk. v. v. Rudolfem Mackem


Tazatelka: Ivana Vránková



[1] Nemá oficiální název – jen přiděleno číslo při vyšetřování

Foto
Dětství bez otce a nástup na vojenskou akademii

Dětství bez otce a nástup na vojenskou akademii

My jsme bydleli v jedné místnosti a za ní byl takový malý prostor, kde se rámovaly obrazy. Pak měl otec sklenářskou dílnu, co je Rubena. Když se otec zabil, matka začala dělat sklenařinu a vedla obchod se sklem.

Foto
Mnichovská dohoda a druhá světová válka

Mnichovská dohoda a druhá světová válka

Možná, že to bylo marné, ale podle mého názoru jsme měli válčit.

Foto
Poválečný politický vývoj a únorový převrat v roce 1948

Poválečný politický vývoj a únorový převrat v roce 1948

My jsme je vítali, byli jsme rádi, že tady byli, ale platilo a platí takové pořekadlo: „Šest roků jsme na vás čekali a tisíc roků nezapomeneme, že jste tady byli.“ Může se tomu někdo smát, ale je to pravda.

Foto
Založení  odbojové skupiny a její vnitřní organizace

Založení odbojové skupiny a její vnitřní organizace

Mezinárodní situace ale byla taková, že mohlo každou chvíli dojít k válce proti Východu, jenomže tam došlo k jedné strašné věci, když Rusové získali tajemství atomové zbraně, pak už nebylo možné rozpoutat válku, poněvadž to už by byl konec světa. Takže z toho důvodu snad nedošlo k válce. Ale my jsme byli připraveni, kdyby došlo k válce, že změníme strany, že nebudeme bojovat pro komunisty.

Foto
Zatčení a výslechy

Zatčení a výslechy

Celou noc bylo rozsvícený světlo. Já trochu toho kumštu umím, tak jsem si namaloval na zeď dřevíčkem hlavu Krista a Matky Boží a mě to pomáhalo obrovsky, víte? To abych neprozradil slovo o těch hoších z Náchoda. Ono to byla víceméně moje záchrana, protože poněvadž kdyby tady ta skupina v Náchodě praskla, tak bych dostal špagát.

Foto
Vyšetřování a soud

Vyšetřování a soud

24. dubna jsme měli soud v Hradci Králové. To byl monstrproces pro Východočeský kraj, tam bylo plno důstojníků a vojáků z posádek, aby viděli, jak nás potrestají.

Foto
Vězeňská anabáze

Vězeňská anabáze

Když se něco prostě provedlo, když jsme se v očích bachaře něčím provinili, tak to okamžitě začaly ty trestní dávky. Kromě toho vám ráno zabouchali na celu a museli jsme dělat padesát dřepů před snídaní, padesát dřepů po snídani, padesát před obědem, padesát po obědě a večer znova. Okna se směla otvírat na zazvonění a musela se na zazvonění zavírat, takže v létě, když bylo vedro, tak zapomínali zazvonit na otevření, a když byla zima, tak se zas zapomnělo zazvonit na zavření.

Foto
Amnestie a život po propuštění

Amnestie a život po propuštění

Za normalizace jsem byl označen jako nepřátelská osoba druhého stupně a byl jsem v seznamu nepřátel komunismu, ale byli tam i předsedové okresních výborů a závodních výborů, hodně komunistů tam bylo, úředníků a lidí, kteří se hodně exponovali v roce 1968.

Foto
Sametová revoluce a další osudy

Sametová revoluce a další osudy

Za celý kriminál mně vytryskly jednou slzy, když jsem sekal dřevo. Byl jsem v korekci, bachař mě nechal sekat dřevo a já jsem sekl do takového špalku. Mě ten klacek vzal do kořene nosu a vyhrkly mi slzy. To byla strašná rána. Výjimečně byl ten bachař slušný. On přišel a viděl, že mně tečou slzy. On mě poslal na lágr a říká: „Běžte a přijďte před šestou hodinou“.

 
© 2008 - 2018 Političtí vězni.cz | webmaster: Nebrat s.r.o.