
Vývoj československé společnosti v poválečném období zaznamenal výrazný historický přelom v jejích dějinách. Změnily se mocenské vztahy v Evropě, do evropské politiky vstoupily dvě nové velmoci – Sovětský Svaz a Spojené státy, které bojovaly bok po boku za účelem porážky nacistického Německa. Po jeho porážce se ovšem zájmy těchto velmocí stále více rozdělovaly, až vznikly dva protichůdné bloky.



Od roku 1948 se začíná roztáčet kolo politických procesů s "třídními nepřáteli" i komunistickými funkcionáři. StB konstruovala obvinění a oběti násilím nutila, aby se nazpaměť učily „scénář“ procesu.


Československé vězeňství bylo specifické svými uranovými pracovními tábory na Slavkovsku, Příbramsku a zejména v Jáchymově. Vězni zde pracovali v otřesných a nebezpečných podmínkách.


Protesty a hladovky narušovaly krutou monotónnost vězeňského života. Případů větších vystoupení vězňů se však vyskytovalo jen velmi málo a jednalo se spíš o spontánní akce.

Útěk dvanácti vězňů ze šachty 14 na Slavkovsku v říjnu 1951 přežili jen čtyři z nich. Dva byli soudem odsouzeni k trestu smrti, třetí po nelidských výsleších ztratil paměť a poslední byl odsouzen k 25 letům žaláře

Lidé, kteří byli odsouzeni komunistickou justicí k nemalým trestům odnětí svobody, zůstali i po propuštění na okraji společnosti a bylo jim znemožněno získat práci odpovídající jejich vzdělání.