nacházíte se zde:  home  /  příběhy  /  Další příběhy  /  Vladimír Novák
 

Přidejte se k nám...

Sledujte nás na Youtube
 

Sdílejte tuto stránku ...

 
 

Obrázky

Vladimír Novák I.
Vladimír Novák – Při zrodu houslí
 
 
Vladimír Novák I.
Foto

Vladimír Novák

Vladimír Novák se narodil v Heřmanově Městci. Pracoval na poštovním úřadě a byl aktivním člen cvičitelského sboru v Sokole a mládeže národně socialistické strany. Po únoru 1948 se podílel na založení protistátní skupiny. Prezenční vojenskou službu nastoupil jako telegrafista u Bachmačského železničního pluku. Odtud byl ozbrojenou stráží eskortován do PTP ve Hvězdově, poté byl odvelen k těžkému PTP na dolech na Ostravsku. Za tři dny po návratu z PTP se mu narodil syn, týden nato byl Vladimír Novák zatčen. Po dvouměsíční vyšetřovací vazbě v pardubické StB vážil pouhých 49 kilogramů. Veřejný proces probíhal v heřmanoměstecké sokolovně 19.–21. června 1952. Skupina nazývaná Skautský odboj Beneš měla 17 obviněných. Souhrn vynesených trestů čítal 149 let. Po odsouzení prošel pěti tábory: Vykmanovem na Jáchymovsku, Svatoplukem na Slavkovsku a Bytízem na Příbramsku, ze kterého byl propuštěn.

 

Své tvrdé poznání z lágrů zachytil v básních, které během věznění psal a ukrýval. Texty, které se mu podařilo tajně uchovat u civilních zaměstnanců, shrnul do básnické sbírky Písně stesku. Přes veškerou snahu se mu nepodařilo z finančních důvodů celou sbírku vydat a jednotlivé její části publikovat nechtěl. Byl zakládajícím členem Svazu PTP. Do vydání knihy Hořké vzpomínání II přispěl bez nároku na honorář a jako jediný pisatel z Pardubicka. Báseň Při zrodu houslí bude s laskyvým svolením autora publikována v knize Českoslovenští političtí vězni.

 


 

 

Při zrodu houslí

 

Kéž nám z té slávy

jen málo malinko, jen málo,

jenom stín jeho vavřínů

ať pokryje nám hlavy

ať dřevu požehná, by hrálo.

 

Jenom stín jeho vavřínů

ať pokryje mladé to dílo,

lék života jímž věčné touze vzdám se

ať také on ze svého snu

procitnuv, řekne: tanči vílo.

 

Lék života jímž věčné touze vzdám se

a myšlenkám dám život jarý,

když první zazní tón.

Jen málo jsme, Ty, já Tvůj učeň zase,

slávy velkého Stradivari.

 

Když první zazní tón,

jak mocným signálem do ticha

nám mysl se osvobodí

a z houslí stává se dóm,

v němž zpovědí duch náš zavzdychá.

 


 

Datum poslední úpravy: 15.10.2012 22:18:38

 
© 2008 - 2021 Političtí vězni.cz | webmaster: Nebrat s.r.o.