Antonín Městecký – Úvod

3x

Na začátek bych ti přečetl, co jsem si pro tebe připravil. Můj otec Antonín Městecký se narodil 11. dubna 1916 ve Všestarech, okres Hradec Králové. Pocházel z rodiny devíti dětí. Jeho otec František byl povoláním strážník u dráhy, toho času bytem ve Všestarech ve strážním domku, číslo popisné 54, ve kterém se tatínek narodil. František Městecký, můj děda, pocházel z Městce Králové jako syn Antonína Městeckého, také z Králova Městce, číslo popisné 139. Maminka mého otce, Marie, byla v domácnosti. Pocházela též z Králova Městce, číslo popisné 235. Byla dcerou Marie, za svobodna Smutné, a Františka Žerotínského, mistra kovářského. František Žerotínský koval v Městci Králové v čísle popisném 248.

 

Můj otec po vyjití základní školy v Sadové v roce 1932 nastoupil do obchodní akademie v Hořicích v Podkrkonoší. V srpnu 1933 si jako sedmnáctiletý zažádal na velitelství 4. pěšího pluku „Prokopa Velikého“[1], sídlem v Hradci Králové, aby byl přijat jako dobrovolník na vojnu. Tím chtěl rodičům ulehčit v době hospodářské krize. Do armády byl přijat a po odsloužení dvou let si 18. června 1935 zažádal o přijetí za délesloužícího, v té době v hodnosti svobodníka. V roce 1937 byl však tento vojenský útvar rozpuštěn, a tak si otec 1. prosince 1937 podal žádost na Zemské četnické velitelství Praha o umístění ve sboru četnictva, v té době v hodnosti četař délesloužící. Byl přijat. Od 1. července 1938 nastoupil a byl zařazen k Stráži obrany státu (členem byl v období 2. července až 31. listopadu 1938). Nastoupil v Jindřichově Hradci, ale v říjnu 1938 zabezpečoval republiku v Bratislavě. Sloužil pak jako četník na více místech Východočeského kraje. Za okupace sloužil v Praze, Rychnově nad Kněžnou, Pardubicích, Chlumci nad Cidlinou, Hrobcích, Orlické Rybné, Hradci Králové a ve Smiřicích nad Labem.

 

V roce 1941, když sloužil v Pardubicích, se seznámil s mojí maminkou Marií, rozenou Richterovou, narozenou 26. srpna 1920 v Pardubicích. Moji rodiče byli oddáni 13. února 1943 v pardubickém kostele svatého Bartoloměje.[2] Potom zůstala maminka v domácnosti. Sám jsem se jim narodil 17. listopadu 1943 v porodnici v Jaroměři. Otec poté sloužil ve Smiřicích nad Labem, kde to bylo také dost náročné, protože v té době tam třeba maminka musela chodit přes několik baráků pro vodu. Nejprve jsme bydleli v baráčku v Nádražní ulici, číslo popisné 245. Mám to tam vyfocené z doby, kdy jsem se tam byl podívat. Pak jsme bydleli v podnájmu v domečku, který nám byl přidělen četnickou stanicí na adrese Spořilov 385.

 

Po únoru 1948 otec automaticky přešel, coby příslušník četnictva, do Sboru národní bezpečnosti.[3] V roce 1949 se, mimo jiné, snažil pomoci lidem v nouzi, tak jak to prováděl i za války. Sháněl živobytí pro rodiny, v nichž už byli živitelé zatčeni. Došlo pak též ke kontaktu s odbojem.[4] Byla to skupina z Hradce Králové a z Nové Paky. [5]Vždy přes jednu osobu přitom navazovali styk se skupinami odjinud. V této skupině však byli nasazeni i dva konfidenti, kteří se snažili vyprovokovat co největší činnost, aby bylo ve skupině co nejvíce lidí. Ostatní členové skupiny o ničem nevěděli.

 

Pověděl byste mi více o své mamince?

Maminka studovala odbornou školu pro ženská povolání Vesna. Původně nešla do zaměstnání, protože měla potíže se zády, to se ale změnilo poté, co byl tatínek zatčen a odsouzen. Zaměstnaná byla třeba jen dva dny. Šla například do výrobní dílny v řeznictví U Wurstů. Drhla lodny[6] a dělala pomocné práce. Vydělala málo peněz a byla tam přitom od rána do večera. Došlo to tak dalece, že se někdy v tom padesátém prvním roce přepracovala. Kromě jiného dělala u narážečky na buřty, ale protože to byla surová práce v mokru a v chladu, byla na tom tak špatně, že se někdy v padesátém čtvrtém roce musela přeučit v laboratoři a dělala potom laborantku na pardubických starých jatkách.

 

Když v šedesátých letech jatka zrušili, pracovala krátce v Březhradu, kam musela dojíždět. V šedesátých letech krátce pracovala v Lázních Bohdaneč, kde škrábala brambory a poté přešla do VaKu[7] k vodohospodářské správě. Objížděla na kole zákazníky a prováděla odpočty vody. Pracovala tam hodně let, ale ke konci už to také nemohla dělat a uklízela v dietní jídelně u Legionářského parku. Poté šla v sedmdesátém sedmém roce do důchodu.